Odpovědnost zaměstnance za škodu

Rozlišuje se odpovědnost obecná a zvláštní (§ 250-264 ZP). Zaměstnanec vždy odpovídá jen za své zavinění, kterému zaměstnavatel musí prokázat. Zaměstnavatel není povinen náhradu škody požadovat. Při jejím uplatňování, ale postupuje podle zákona. Protože odpovědnost za škodu vzniká vždy v důsledku porušení povinností zaměstnance, lze v jeho jednání či opomenutí současně spatřovat i porušení pracovní kázně.

1.Obecná odpovědnost:

Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Škoda způsobená v jiných situacích, se posuzuje podle občanského zákoníku (finanční limity pro výši náhrady škody by proto neplatily).

Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, hradí zaměstnanec skutečnou škodu. Náhrada škody nesmí přesáhnout 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku (PMV), zjištěného před způsobením škody. Toto omezení neplatí byla-li škoda způsobena v opilosti, kterou si sám zaměstnanec přivodil, nebo po zneužití návykových látek. Byla-li škoda způsobena úmyslně, může zaměstnavatel požadovat i náhradu jiné škody, např. ušlého příjmu.

2.Zvláštní odpovědnost:

a)zmírněná oproti odpovědnosti obecné

aa) odpovědnost za nesplnění povinností k odvrácení škody-lze požadovat, aby zaměstnanec pouze přispěl k úhradě škody, pokud ji není možné uhradit jinak, a to max. do 3 násobku jeho PMV,

b) zpřísněná oproti odpovědnosti obecné

ba) odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat a které převzal na základě dohody o hmotné odpovědnosti (peníze a jiné ceniny, zboží, zúčtovatelné hodnoty na skladě),

bb) odpovědnost za ztráty svěřených předmětů, převzatých na písemné potvrzení (jde o předměty kdykoliv uschovatelné -např. nářadí a osobní ochranné prostředky)

Zpřísnění v těchto dvou případech spočívá v tom, že se zavinění zaměstnance předpokládá (neprokáže-li naopak zaměstnanec něco jiného) a pro výši náhrady škody neplatí zásadně žádná omezení, není proto možné rozšiřovat zpřísněnou odpovědnost na věci, které nemohou být jejím předmětem (např. osobní auta, počítače instalované v kanceláři, stroje zabudované v dílně, ale ani pohonné hmoty čerpané na platební karty apod.).