Aktualizováno: 29.05.2012
Zaměstnanec, kterému skončil pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele nebo dohodou pro organizační změny (§ 52 písm. a) až c) ZP), má nárok na odstupné ve výši:
Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.
Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) ZP (nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku dále konat dosavadní práci) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku (§ 67 a 68 ZP). Odstupné je určitou formou odškodnění zaměstnance při ztrátě zaměstnání.
Odstupné lze zvýšit o další násobky průměrného výdělku (nemusí to být jen celé násobky, ale např. i 2,5 násobek). V kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu vydaném zaměstnavatelem lze stanovit i podmínky, za nichž zvýšené odstupné přísluší. Vyšší odstupné si může zaměstnanec se zaměstnavatelem také dohodnout.
Odstupné se vyplácí zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
Odstupné se vrací nebo jeho poměrná část, bude-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru konat práci u dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného.
Z odstupného se neodvádí zdravotní ani sociální pojištění!