Aktualizováno: 28.08.2014

Pracovní cesta tuzemská

Pracovní cestou se pro účely cestovních náhrad rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě a návratu zaměstnance z této cesty. Pracovní cestu nelze přerušit - pracovní cesta začíná vždy v určitou dobu a v určitou dobu končí.

Pravidelné pracoviště je místo dohodnuté se zaměstnancem pro účely poskytování cestovních náhrad. Není-li pravidelné pracoviště se zaměstnancem dohodnuto, je jím automaticky místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Pravidelné pracoviště není závazně určováno zaměstnavatelem, ale je dohodnuto podle konkrétních podmínek mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Místo pravidelného pracoviště zaměstnance je třeba uzavírat v pracovní smlouvě přesně a jednoznačně. Pravidelné pracoviště musí být formulováno tak, aby nepřesahovalo katastrální území jedné obce i když za místo výkonu práce bude uvedeno v pracovní smlouvě území širší než jedna obec.

Před nástupem zaměstnance na pracovní cestu může být podepsán zaměstnavatelem cestovní příkaz nebo může zůstat pouze v ústí formě. Pro účely poskytování cestovních náhrad se za pracovní cestu považuje i cesta cestě mimo pravidelné pracoviště nebo mimořádná cesta v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště.

Na pracovní cestě ze zákona přísluší zaměstnanci tyto druhy cestovních náhrad:

• jízdních výdajů,
• jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
• výdajů za ubytování,
• zvýšených stravovacích výdajů (dále jen "stravné"),
• nutných vedlejších výdajů.

Náhrada prokázaných jízdních výdajů se vyplácí za veškeré výdaje spojené s dopravou:

• jízdenky veřejné dopravy (vlak, autobus apod.)
• místenky, lehátka nebo lůžka
• letenky
• použití taxi
• jízdenky MHD, a to tuzemské i zahraniční

Zaměstnavatel má právo určit způsob dopravy. Může tedy stanovit, kdy bude použito letadlo, kdy služební automobil, kdy autobus a kdy vlak (zda osobní, rychlík, první nebo druhá vozová třída).

V případě, že zaměstnanec (z jiného důvodu než ze zdravotního) použije jiný druh dopravního prostředku než určil zaměstnavatel, nevzniká zaměstnanci právní nárok na náhradu jízdného.

Cestuje-li zaměstnanec na pracovní cestu motorovým vozidlem, dle dohody se zaměstnavatelem to může být motorové vozidlo zaměstnavatele nebo soukromé vozidlo zaměstnance (vlastní nebo vypůjčené). Pokud použije vozidlo zaměstnavatele - nemá zaměstnanec nárok na žádné náhrady za použití vozidla. Pokud zaměstnanec zaplatí na pracovní cestě vozidlem zaměstnavatele nákup pohonných hmot, má nárok na výplatu zaplacené částky od zaměstnavatele, po předložení příslušného dokladu. Všechny doklady prokazující jízdní výdaje musí mít datum konání pracovní cesty.

V případě pracovní cesty soukromým vozidlem, vzniká zaměstnanci nárok na:

• základní náhrady za 1 km jízdy (§ 157 odst. 4 ZP)
• náhrady za spotřebované pohonné hmoty (§ 157 odst. 4 ZP)

V případě použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu nárokové sazby základní náhrady za 1 km jízdy musí zaměstnavatel zvýšit nejméně o 15 %. Tato sazba základní náhrady se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189.

Náhrady za spotřebované pohonné hmoty přísluší ve výši násobku ceny pohonné hmoty prokázané zaměstnancem a spotřeby pohonné hmoty vozidla. Spotřeba pohonné hmoty se vypočte aritmetickým průměrem z údajů, uvedených v technickém průkazu vozidla.

Příklad: Zaměstnanec se dohodl se zaměstnavatelem na použití osobního motorového vozidla Škoda Felicie 1.6 s přívěsem, na služební cestu do Prahy. Na této 12-ti hodinové služební cestě ujel 410 km. Zaměstnanec zaplatil poplatek za parkovné 50 Kč. V technickém průkazu použitého vozidla je uvedena spotřeba pohonných hmot při rychlosti 90 km/hod - 5,5 l/100 km, při 120km/hod - 7,5 l/100 km, a při městkém provozu 9,2 l/100 km. Zaměstnavatel poskytuje stravné ve výši 90 Kč a přiznal zvýšení základní náhrady za ujeté km o 10 %.

Zaměstnanci přísluší:

1.	základní náhrada za ujeté km (3,7*1,15*1,1)	4,68 Kč
2.	náhrada za pohonné hmoty:
	průměrná spotřeba dle údajů v TP (5,5+7,5+9,2):3	7,4 l/100 km
	náhrada za PHM (při ceně benzinu 35,70 Kč) - (7,4*35,70):100	2,64 Kč/km
3.	celková výše za 1 km (4,68 + 2,64)	7,32 Kč/km
4.	celková náhrada za jízdné 410 km (7,32*410 km)	3 001 Kč
5.	stravné	90 Kč
6.	vedlejší výdaje (parkovné)	50 Kč
7.	cestovní náhrady celkem	3 141 Kč

Náhrada prokázaných výdajů za ubytování není konkretizována. Nezajistí-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatné ubytování, může zaměstnanci určit způsob ubytování, případně i cenové hranice výdajů za ubytování, ale takovým způsobem, aby zaměstnanec měl možnost si ubytování dle konkrétního místa zajistit.

Náhrady za ubytování při pracovní cestě lze poskytovat pouze a jedině na základě doloženého dokladu.

Pokud v dokladu za ubytování je uvedena cena včetně snídaně, je na uvážení zaměstnavatele, jak bude zaměstnanci krátit stravné. Jde o částku odpovídající až 25/35/70 % sazby stravného, kdy záleží na délce pracovní služby, a to bez ohledu na to, zda snídaně skutečně stála 30 Kč nebo třeba 300 Kč.

Stravné přísluší zaměstnanci v závislosti na době trvání pracovní cesty. Sazby stravného stanovuje ministerstvo práce a sociálních věci vyhláškou. Tyto sazby je možné sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě, ale jen v rozsahu stanoveném vyhláškou, nyní aktuálně zákoníkem práce § 163 ZP s účinností od 1. 1. 2007. Výši stravného určuje zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu.

Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo (§ 163 odst. 2 ZP), které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá, je zaměstnavatel oprávněn za každé uvedené jídlo stravné krátit až o hodnotu

a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Stravné se určuje vzhledem k příslušnému kalendářnímu dni. Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější.

Příklad: Zaměstnanec zahájil pracovní cestu ve 20 hodin a ukončil ji ve 3 hodiny ráno dalšího dne. Pracovní cesta trvala 7 hodin, tedy déle než 5 hodin. Vzhledem k tomu, že je pro zaměstnance výhodnější posuzovat tyto 2 dny jako součet hodin, má zaměstnanec nárok na stravné.

Náhrady prokázaných nutných vedlejších výdajů, jsou nárokovány v případech, kdy zaměstnanci vznikají další vedlejší výdaje při pracovní cestě. Může jít například o:

• parkovné, dálniční poplatek, převoz na lodi, průjezd tunelem apod.
• poplatky za telefon, odeslaní telegramu, faxu
• poplatky za úschovu zavazadel
• vstupenky na veletrh
• poplatky za použití sprchy či WC (a i veřejného)
• náklady spojené s odtahem vozidla apod.

Do vedlejších výdajů nelze zahrnout pokuty, poplatky za pobyt v sauně, vstupenky do kina a divadla, výdaje za holiče či kadeřníka, v zásadě ani výdaj za dálniční známku při používání soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách.

Nutné vedlejší výdaje musejí být vždy prokázány příslušným dokladem. Nutnost každého výdaje posuzuje výhradně zaměstnavatel. Pokud to neuzná, má právo odmítnout proplacení.

Náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu nebo místa pobytu rodiny se poskytuje za následujících podmínek:

• pracovní cesta musí trvat více než 7 po sobě následujících kalendařních dnů (§ 161 ZP)
• při tuzemských cestach náhrada je nároková a musí být prokázáný jízdní výdaje

Cesta k navštěvě rodiny není pracovní cestou, a proto se hradí pouze prokázáné jízdné. Nárok na úhradu jízdného k navštěvě rodiny vzniká bez ohledu na rodinný stav zaměstnance (svobodný (-á), ženatý, vdaná, rozvedený (-á)).